Štěpánka Hojdová- Women´s talks

Paní Štěpánka se na profesionální úrovni věnuje koučingu, jinak je to sympatická maminka dvou dětí, manželka a vizionářka. Veškeré volné chvíle proto věnuje svému projektu Women´s talks ( ke shlédnutí na youtube pod stejným názvem). Z rozhovoru zjistíte o čem projekt je, jaké slavné osobnosti se ho již mimo jiné zúčastnili, ale také jaká je sama paní Štěpánka.

Co je pro Vás Štěpánko štěstí?

Zajímavá otázka, dlouho jsem si ji nepoložila… tak nějak mi to slovo štěstí s ničím neevokuje. Radost je mi mnohem bližší. Radost mám každý den ze spousty věcí. Ze svých dětí, z krásné hudby, z květin, slunce, dobrého jídla, dobrého vína, sexu, potkávání zajímavých lidí, se kterými jsem si duševně blízko a je nám spolu hezky… těch věcí je spousta, co mi dělají radost. A to celé tvoří celek, který můžeme nazvat šťastný život.

Plánujete nebo spíše necháváte věci plynout?

Většinu svého života jsem nechávala a možná nechávám plynout. Přesto se poslední dobou učím víc a víc plánovat. Věřím, že to k podnikání neodmyslitelně patří. Je to pro mě zkouška, ale snažím se. Začíná mně to dokonce bavit. Ideální stav je pro mě 50 na 50. Kdy část mého života je plánovaná a zbytek se nechám překvapit.

Změnil Vás v něčem porod, mateřství, dokážete si život bez dětí představit?

Porody a mateřství mne změnili zásadně. Můj druhý porod byl velmi vědomí a krásný ( můj první porod byl v pohodě, jen byl plný strachu a odevzdání se ( své síly) druhým (systému)). U druhého porodu jsem byla plně při své síle. Obě děti mne přišly něco naučit. Moje dcera bezpodmínečné lásce a můj syn uvědomění si vlastní, obrovské síly. Jsem jim za to vděčná.

Mít děti je proces, léčivý proces pro všechny zúčastněné. Je otázkou na kolik si ho zvědomíte a jak s těmi vědomostmi naložíte. Mateřství je nejtěžší a nejkrásnější věc, jakou jsem zažila. A tak se k ní i snažím přistupovat. Je to živý organismus, který se neustále mění, tak jako všechno v životě. Někdy toho mám plné zuby a někdy jsem štěstím bez sebe. Nic bych ale neměnila. Život bez dětí si představit dovedu, ale já se rozhodla pro život s nimi. Jsou velmi důležitou součástí.

Kde jste studovala?

Tak v tomto ohledu jsem trochu punker. Místo nástavby a dodělání maturity jsem v osumnácti odletěla na Nový Zéland, kde jsem se od nuly učila angličtinu. Byl to bláznivý nápad, protože všichni říkali k čemu mi ta angličtina tady u nás v Aši, které je hned vedle Německa a všechen business se dělá v němčině, bude. Ale já jsem přesto jela. Chodila jsem na World Wide school of English dva roky. Maturitu jsem si dodělala, když jsem byla těhotná se synem. A to mezinárodní obchod.

No a tréningem v koučinku jsem prošla v roce 2013 1. Modul. A 2. Modul jsem dělala v Praze. 3. a 4. Modul ve Vancouveru v Kanadě, kde jsem prošla i certifikací. Tento rok v březnu jsem prošla tréninkem v Deep koučinku.

Jaká je Vaše pracovní zkušenost? Od útlých let po dnes…

Od malička jsem sledovala své rodiče budovat firmu od nuly. Táta byl učitel na základní škole a máma pracovala jako lepička porcelánu v Německu. Když se rozhodli založit vlastní firmu, jako brigádu jsem si zkusila všechno možné. Od mytí porcelánu po lepení. Na Zélandu jsem pracovala jako servírka v různých restauracích. S exmanželem jsme vlastnili kavárnu a restauraci, kde jsme pracovali. Já šla ale brzy na mateřskou s naší dcerou. Po mateřské jsem už do gastronomie nechtěla a šla jsem k rodičům do firmy do kanceláře. Po rozvodu jsem se přestěhovala do Prahy a začala s koučingem. Pořád jsem součástí rodinné firmy, teď už jako prodejce a také mám na starost marketing.

Myslela jste si někdy, že se budete věnovat někdy tomu, čemu se teď věnujete? Jaké bylo Vaše vysněné povolání v dětství dospívání?

Tak to mně vůbec nenapadlo. K tomuto povolání mne dovedli mé osobní krize a překonávání vlastních traumat. Díky tomu, že se rodičům začalo vést dobře, jsem poznala jaké je to mít peníze a taky pochopila, že život jen o nich není. Že nepřinesou vnitřní klid, po kterém jsem toužila. Můj brácha studoval psychoterapii a můj táta se odjakživa zajímal o různá přírodní léčení, tak nějak jsem k tomu dospěla.

Popravdě jsem si dlouho nemohla vzpomenout na mé vysněné povolání. Ale teď si vybavuji, že jsem moc ráda šila, opravdu pěkné šaty na panenky a měla v hlavě modní návrhářství. Také mě moc bavilo hrát si s mikroskopem.

Co Vás nejvíce inspiruje, je hnacím motorem?

Mne baví všechno nové( v oblasti psychologie a metafyziky). Je to challange prosadit se v něčem, co má punc neověřenosti a pochybností. Fascinuje mne to! Jsem člověk zaměřený na budoucnost a mám ráda pozitivní myšlení. Né popírání reality, ale pozitivní pohled na svět. Nemám ráda se moc dlouho patlat v problému, vždy hledám řešení a cesty ven.

Myslím, že se v koučinku odráží moje osobnost, a proto mi to jde a baví mne to. Inspirují mne moji klienti a zároveň jsou mi hnacím motorem. A taky moje děti, chci pro ně být dobrým vzorem. Baví mne cesta mého osobního rozvoje a snažit se být lepší a lepší.

Představte nám prosím o čem Váš projekt je?

Prvotní impulz k práci se ženami a natáčení rozhovorů byla ztráta dvojčete mého syna. Ve druhém měsíci jsme o něj přišli, ale já ho v sobě nosila až do šestého měsíce těhotenství. Chodila jsem od prohlídky k prohlídce a úspěšně se odtrhla od emocí. Slyšela jsem no jo, to se stává. Na moji otázku: „ Co se se mnou bude dál dít?“ Pan doktor odpověděl: „ Však vidíte, že sami nevíme co s Vámi… “ .Pak mi kamarádka terapeutka řekla, ať udělám rituál. V hlavě jsem si řekla, jdi do háje s rituálem a dál byla zabořená ve svém ublíženém světě bez emocí. Osud tomu chtěla, a já zůstala na jeden víkend doma sama. Nebylo mi to příjemné, a tak jsem raději jela k této kamarádce na barák. Měla tam zrovna ženské kruhy ( terapeutické sezení, kterého se účastní pouze ženy).

Bezpečí a pochopení ženského kolektivu mi dopřálo se pořádně vybrečet. A to doslova! Ráno při snídani se mě zeptaly : ,, Jak se máš?,, A já jen plakala a plakala. Později na konci dne mi jedna z účastněných udělala masáž. Já se tak uvolnila, že se mi v průběhu spustila vizualizace a s miminkem jsem se rozloučila. Rozloučil se i syn. Otevřu oči a vidím, jak masérka pláče. Ptala se mě, co se stalo a já jí to řekla. O mých dětech předtím nevěděla. Byl to hodně silný moment. Za týden jsem šla na ultrazvuk a miminko bylo pryč. Od toho okamžiku jsem byla na syna napojená jako nikdy předtím. Jeho porod byl naprosto úžasný.

Tato zkušenost mě přiměla přemýšlet nad spoustou žen, které prošly něčím podobným a bylo jim řečeno to stejné co mě. „ No jo, to se stává.“ A ta energie zůstává uložena v těle a způsobuje bolest, která se odráží třeba na vztazích či zhmotňuje v podobě nějaké nemoci. Sama jsem byla překvapená, jak velká síla to byla a jak by pokračoval můj život, kdybych ty emoce neuvolnila. Tak jsem si řekla, že by se o tom mělo mluvit.

O ženství, mateřství a duchovním rozvoji. O těch „ ulítlých“ věcech, které ale dost často, i když nevědomě ovlivňují náš život. Proto rozhovory a proto Women´s Talks. Zatím si zvu známé osobnosti, protože si myslím, že jsou určitým vzorem pro lidi a díky tomu mají jejich slova větší dosah. Věřím, že otevřenost a sdílení léčí.

Koučink je nástroj, který je mi zatím nejblíže, a který používám v práci, při osobním rozvoji druhých lidí. Koučink, věda a umění je založena na principu, že klient je mistrem ve svém vlastním světě. Já jsem jen průvodce a posluchač, který pokládá správné otázky ve správný moment. Tím, že klient hledá odpovědi si aktivuje spící části mozku a dokáže nahlédnout za bloky a strachy, které mu brání dosáhnout cíle, po kterém touží. Ať už je to nová práce, či vnitřní klid.

Proč si myslíte, že Váš projekt bude ostatní lidi zajímat?

Věřím, že už zajímá. Alespoň mi to ženy píši. Jsou to trochu kontroverzní témata. Jsou špatně změřitelná, nehmatatelná, a jak mi často říkáme, fakty doložitelná. Jak prokážete lásku? Jak vysvětlíte, že když druhá osoba otevřeně mluví o svém traumatu v klidu a smířeně, tak ve mne to rozjede léčivý proces a propláču celou noc? Uleví se mi… Proč když žena mluví o těžké cestě ke svému ženství a já se v tom cítím úplně sama, mne najednou uklidní, že sama nejsem a motivuje mne si najít pomoc a hledat cestu k tomu svému? A co to vlastně ženství je? Pro většinu z nás jsou to těžká témata a těžko popsatelná. Jsou to pocity, emoce a já hledám lidi, kteří jsou schopni je dát do slov a tím pomoci druhým. Všichni procházíme duchovním procesem vědomě či nevědomě, a proto si myslím, že ti co najdou odvahu o tom otevřeně mluvit, jsou pro ostatní, kteří odvahu hledají, zajímavý. Já to tak mám.

Jakou negativní lidskou vlastnost nejhůře zpracováváte?

Snažím se vlastnosti a chování druhých lidí primárně nerozdělovat na negativní a pozitivní a vždy hledat příčinu a jejich důvod. Mít pochopení a soucit. Mám to tak odjakživa. Někdy to jde líp, někdy hůř, hlavně když máte děti. Ve smyslu, že se je snažíte ochránit od všeho „ špatného“ . Opravdu si teď nic nevybavím. Snažím se cokoliv, co se mě jakkoliv dotkne ihned zpracovat a nechat jít. Nepamatuji si to.

Podporuje Vás manžel ve vašem projektu?

ANO.

Máte trému před natáčením?

Ze začátku šílenou. Byl mi poslán dar ve formě Ivy Kubelkové jako prvního hosta a obrovsky mi pomohla svým klidem a otevřeností. Byl to pro mne velký stres. Pak„ přilítla“ Emma Smetana a se svou bezprostředností mi dovolila posunout se o krok dál.

Je to čím dál tím lepší, ale pořád je to dlouhá cesta. A to mě na tom vlastně baví.

Jak vnímáte rok 2017? Čtete si třeba horoskopy? Nechala jste si někdy udělat nějaký na míru?

Jednou jsem to zkusila, jednou si ho přečetla a skončil někde v rohu. Věřím, že někteří lidé mají talent a vědomosti sestavit opravdu pravdivé a trefné horoskopy na základě spousty informací o dané osobě. Jen mne víc baví hledat vlastní cesty a odpovědi, díky napojení sama na sebe. Hvězdám věřím. Vnímám úplňky a Novy atd. Zbytek nechávám na své intuici. 2017 je pro mne rychlý rok.

Rok pracovních změn a integrace sebedůvěry a uzdravené sebehodnoty. Stavění se svým strachům tváří v tvář a přes občasné slzy a vnitřní chaos se cítím jako vítěz. Je to pro mě rok uvědomování si své vlastní síly. Nedávno mi kamarád, který se zabývá astrologií a numerologií řekl, že mám rok závodního auta, a to docela sedí.

Kolik jazyků ovládáte? Chcete se naučit nějaký další?

Kromě češtiny umím jen anglicky. Rozumím srbštině, ale mluvit se stále učím. Chci se naučit francouzsky.

Co Vás na nynější práci baví? Co Vás nejvíce překvapilo?

Baví mě potkávání nových lidí. Moc mne baví jejich příběhy a jejich cesty. Baví mne posouvat vlastní hranice. Baví mne vymýšlet a realizovat něco, co nikdo jiný nedělá svým vlastním způsobem, bez záruky úspěchu. Hodně jsem se díky tomu naučila. A učím se pořád. Baví mne poslouchat a ptát se. Baví mě otevření lidé, kteří chtějí skrz práci na sobě změnit sebe i svět.

Pro mne bylo zásadní to přežít a neutéct, protože jsem mívala z kamer fakt velký strach. Vůbec jsem nepřemýšlela jestli a jak to bude úspěšné. Dělala jsem to pro sebe a pro pár žen, kterým to doufám pomůže. Hluboko uvnitř jsem cítila význam tohoto projektu, ale mé strachy mi nedovolily vidět potenciál jeho dosahu. Díky bohu, protože bych se z toho asi po….. Pak na mne jednou naskočilo video s Emou a tam 30 000 shlédnutí a já šla do kolen. V tu chvíli mi došlo, že je na čase to vnímat jinak, víc profesionálně. Že experiment vyšel a je na čase plánovat.

Čím je pro Vás Helena Houdová vzorem? Chcete jí něco vzkázat?

Na Heleně nejvíc obdivuji její autentičnost a vytrvalost s jakou léčí svá traumata a tím je věrná svému opravdovému já. Já vnímám sílu jako citlivost, radost, vnitřní míra všeobjímající laskavost. A to Helena je, silná žena. Vzkázat jí můžu, že ji mám moc ráda, a že na ni myslím. Ale to ona ví, jsme téměř v každodenním kontaktu. Je to má duchovní sestra.

Jste věřící? V co věříte?

Věřím, že bůh a vesmír je v každém z nás. A proto cesta k bohu, vede skrze poznání sebe sama. V sobě si neseme odpovědi na všechny otázky. Proto koučink. Také věřím, že každý z nás máme určité talenty a dary, které potřebujeme objevit a sdílet s ostatními.

Kde nabíráte nejraději energii a trávíte volný čas?

Někdy v přírodě, někdy ve společnosti. Záleží na tom, jestli si potřebuji odpočinout od lidí, nebo od počítače. Celkově jsem moc ráda sama a brouzdám se ve svém vnitřním světě.

Jaký věcný dárek by Vás nejvíc potěšil?

To je těžké, já mám ráda prázdný byt a poloprázdnou skříň. Asi nějaká cesta. Ráda cestuji, tak nějaká zajímavá cesta.

Rozhovor je u konce a já Vám tímto moc děkuji za Váš čas. Otázek bylo mnoho a dala jste si čas a trpělivost citlivě a srozumitelně nastínit jakou problematikou se zaobíráte a proč. A kdo chce vědět víc? Není nic jednoduššího než se podívat na již zmíněná videa. Nebo osobní www stránky pod stejným názvem. Pamatujte si jak už odmalička nám rodiče říkali, že lhát se nemá? Jaksi zapomněli dodat, že nejpodstatnější nelhat sami sobě.

Petra.