Věřím v sebe, věřím v tebe

Ráda čtu. To může být v některých případech obohacující, v jiných až ke zbytečnému naštvání. V nedávné době mě nejvíc rozčílil článek, který na nepotvrzené studii vychvaloval kojení a spaní s dítkem v jedné posteli, protože v opačném případě prý hrozí zvýšené riziko vzniku SIS (náhlého syndromu úmrtí). Ano, mluvíme zde o našich nejmenších drobečcích. Co tomu říkáte?

Kojení, látkování, očkování. Zdá se mi, že pouze o těchto třech, dle mého vítězných tématech jsou ochotné některé maminky hovořit, co hovořit, poplivat se navzájem do zahleněna. A proč? Zase o tak moc nejde. Před porodem jsem byla odhodlaná vyzkoušet bezplenkovou metodu a aplikovat předražené látkové pleny. Výsledek? Drobek vyfasoval už v porodnici frejkovu peřinku na kyčle a mně se opravdu nechtělo neustále s ním manipulovat jen kvůli tomu, jestli se náhodou třikrát vycvrkne do plastové nádoby. Látkové plenky stále čekají na svoje upotřebení z obdobného důvodu. V naivních představách, že je v dnešní moderní době jednoduché „látkovat“, protože je tolik možností, jsem nejspíš zapomněla, že čeho je moc, toho je příliš. Moderní žena totiž zákonitě po nějaké době totálně propadne této obsesi. Už nejde o původní myšlenku spokojeného děťátka, kterému dýchá prdelka a nemusí se trápit ošklivými opruzeninami. Jde o to vytřískat v obchodech a jiných pochybnějších prodejnách z nadšených maminek skoro celou mateřskou. A zapomeňte na to, že si prostě pořídíte výbavu a tím to končí, potřeba ji neustále doplňovat je nevyčerpatelná. Tudy cesta nevede, řekla jsem si a šup, dítě mám, jak by některé maminky nazvaly v „ropné sračce“. A jak je mu tam dobře. Pořádně opruzený zadeček neměl nikdy, jen lehce červený, což pomohla vyřešit podle jiných zase „palmová sračka“. Promiň, přírodo, chtěla jsem tě ušetřit od odpadu, který tvoří papírové plenky, leč můj čas a peníze silně nesouhlasí. Snad pomůže, že alespoň třídím odpad.

O kojení už toho bylo napsáno dost. Dost pravd, polopravd, lží a toho ostatního. Asi se mi zbytek vrazil až do hlavy a nechce ven. Proto jsem založila fb skupinku Nekojící maminky. Ráda bych, aby si zde ženy předávaly svoje rady a zkušenosti v případě alergií u dětí, strachů z odsouzení okolí apod.

A očkování? Neočkující maminky jsou českou společností a nejen tou často nepochopeny. Ve většině případů mi přijde, že jediným jejich hnacím motorem je strach a neúplné nebo pofidérní informace. Samozřejmě, že ne ve všech případech. Strach ostatně žene i očkující maminky, nebo je to snad víra v to, že děláme pro svoje drobky to nejlepší? Tady nemám stále jasno a myslím, že ani jedna z variant není správná pro všechny.