Trpíte parafilií?

Je odborné označení pro sexuální deviace, abereace, odchylky, úchylky. Lidé trpící touto poruchou osobnosti mohou na okolí působit běžným až nenápadným dojmem. V některých případech však mohou být velice nebezpeční a to obzvláště v dnešní ,,virtuální době“(psaní si s dětmi, vylákání na utajená místa, únosy). Zajímavé je, že také záleží na zemi ve které žijí, aby mohli být za ,,parafiliky“ označeni, čemuž samozřejmě přispívá kulturní prostředí, víra, klimatické podmínky a pod. Většina parafiliků naštěstí své potřeby ukojí v soukromí, s pro ně vhodným partnerem nebo díky vlastní fantazii, často ani nejbližší okolí nemusí o jeho ,,choutkách“ nic tušit. Ve virtuálním světě vystupují pod různými přezdívkami a mohou se sdružovat ve skupinách lidí se stejnými nebo obdobnými zájmy. Podle konkrétních kritérií se člověk považuje za parafylika až v případě, že mu jeho odlišnost způsobuje distres (narušení mezilidských vztahů), osobní či sociální problémy. V roce 1980 pronikl termín i do amerického Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM). V sexuologickém nebo psychologickém významu jsou do pojmu parafilie někdy zahrnovány i sklony, které nejsou považovány za poruchu, ale pouze za neobvyklé.

Fetišismus

Používání sexuálních pomůcek z různých materiálů jako je guma, kůže, použitý oděv, znečištěný oděv, boty a pod. Tyto předměty jsou pro fetišistu nutností, bez nich se v sexuální oblasti neobejde. Fetišityský transvetitismus je odlišný od klisického transvetismu. Prvně zmiňovaný termín odsuzuje svého nositele k dosažení sexuálního vzrušení při nošení oblečení opačného pohlaví.

Kandaulismus

Je ukazování nahé partnerky jiným mužům, případně sledování sexu své partnerky s jiným mužem. Tito muži zažili pravděpodobně v dětský trauma spojené s matkou a převládajícím odporem k ní. Svoji partnerku považují za dokonalou, šikovnou krásnou a chtějí se s ní pochlubit a ukázat co nejvíce mužům. Většinou požadují, aby mohli samotný akt sledovat, domlouvají schůzky, vybírají partnery, celkově chtějí mít o situaci přehled. Z klasické utajované nevěry by potěšení neměli.

Pedofilie

Erotické zaměření na děti, zejména v období kdy ještě nedochází k ochlupení.

Frotérství

Otírání se a dotýkání lidí, kteří o takové sblížení nestojí.( náhodně na ulici, MHD, frontě, tlačenici, koncertech, diskotékách, tam všude si mohou počínat velice nenápadně)

Sadomasochismus

upřednostňování sexuálních aktivit spojených s omezováním osobní svobody, působením bolesti nebo pokořováním. Sadomasochistické aktivity a situace mohou být i hrané a souhlasné. Jestliže osoba takové aktivity raději přijímá, jde o masochismus, jestliže je raději sama provádí, jde o sadismus. Od sadomasochismu se liší patologická sexuální agresivita i krutost nebo zloba, která nemá souvislost s erotismem. Česká sexuologie mezi parafilie řadí i patologickou sexuální agresivitu, zejména k rozlišení od sadismu. V MKN ani v DSM však zmíněna není. Za typické projevy bývá považována neschopnost eroticky se sblížit dvořením a něžnostmi, vzrušení je obvykle vyvoláváno překonáváním odporu. Za projevy sadomasochismu bývají považovány i mnohé ze sexuálních praktik, které bývají uváděny v různých populárních „seznamech úchylek“ (manipulace s exkrementy, škrcení, vkládání předmětů nebo bodání do genitálií nebo bradavek, speciálně vybavené místnosti a pod.)
Vše zmíněné je dané hlavně psychikou a nedá se léčit jako ,,běžné nemoci“. Úkolem psychologů, psychiatrů a jiných odborníků je informovat pacienty o průběhu jejich ,,onemocnění“, možného zhoršení, v případě zvýšené nebezpečnosti tlumení léky, nařízenou léčbou a pod.

Člověk by si řekl, že pro ,,takového člověka“ nastává ideální klid duše, pokud si najde partnera se stejnými sklony. Velký problém ovšem je, že k uspokojení stále většího počtu deviací je pro ,,pachatele“ zapotřebí obtěžování někoho cizího.